Když už má někdo bazén, chce ho mít pochopitelně nejdokonalejší, jaký jen tento může být. Nestrkáme do toho přece peníze jenom proto, abychom měli třeba uprostřed zahrady něco, co je pro ostudu. Chceme bazén plný průzračné vody, ve které je radost se vykoupat.

Ale bazény se o sebe starat neumí. A ani vodu v sobě neuchovají napořád v dokonalé čistotě. V jednu chvíli je tam voda čistá, a než se nadějeme, může se stát, že je všechno jinak. Že je tam třeba i něco, co se nedá popsat. A pokud ano, pak nám to může klidně připomínat i močůvku.

Věřte mi to, nepřeháním. Znám sousedy, kteří si udržují bazén čistý, když na chatě jsou, a vím, jak tento vypadá, když se tu dotyční pár týdnů neobjeví. A je to propastný rozdíl.

Jenže chceme-li si uchovat bazén čistý, nemůžeme se spoléhat jenom na mechanická řešení. Jistě, kdybychom přes něj natáhli plachtu, nenapadá do něj třeba listí z okolních stromů, ale přesto bude mít ta voda daleko k dokonalosti. Protože nejsou jenom nečistoty mechanicky odstranitelné, tedy ty větší, jsou tu i ty mikroskopické, se kterými bychom svými silami sváděli zápas marně.

Ale ani vliv řas a sinic nehodláme my lidé v bazénech akceptovat. I těm se chceme bránit. A naštěstí na to máme chemické přípravky. Jenže chemie je učiněná věda, a proto ani použití dokonalých přípravků nemusí přinést vždy žádoucí efekt. Nezáleží totiž jenom na tom, co do vody přimícháme, ale i na tom, jaká ta voda je. A když má nesprávnou kyselost, dochází k tomu, že použité chemikálie neúčinkují tak, jak bychom si to přáli. A proto se musí i na kyselost vody dbát. A když tato není dokonalá, je třeba aplikovat i ph minus, přípravek, kterým se kyselost vody upravuje žádoucím způsobem.

A jenom když z bazénu odstraňujeme mechanické nečistoty a současně dokonale aplikujeme všechnu tu chemii, můžeme být na vodu v takové nádrži hrdí. A můžeme se v ní spokojeně koupat.